V mytologii jsou kelpie popisovány jako silní a mocní koně. Jejich useň byla povětšinou černá, i když některé příběhy hovoří o bílých koních, a okolí se jevily jako ztracení koně nebo poníci - rozpoznat se však daly díky neustále mokré hřívě. Jejich kůže vypadala jako tulení, tedy hladká a na omak ledová. Údajně se kelpie uměly přeměnit v krásné ženy, které lákaly muže do pastí. Rovněž uměly vytvářet iluze, které je udržovaly skryté pro oči poutníků - nad vodu vystrkovaly pouze oči.
Pověsti o kelpiích se liší region od regionu. Jiné verze, než výše popsaná, popisují kelpie jako "zelené jako sklo s černou srstí a ocasem otočeným k zádům do velkého kola". V lidské formě z nich pak za všech okolností kapala voda nebo měly rákosí ve vlasech. Vodní kůň je obvyklá forma kelpie, na kterou lákaly lidi, obzvláště děti, do vody, kde je utopily a sežraly. Vodní koně povzbuzovaly děti k jízdě na hřbetě a jakmile jejich oběť padla do jejich pasti, jejich kůže začala lepit a kůň odnesl dítě na dno řeky, kde jej zhltl - kromě srdce nebo jater.
Běžným příběhem ve Skotsku je příběh o devíti dětech nalákaných na hřbet kelpie, zatímco desáté dítě se drželo vpovzdáli. Kelpie toto dítě pronásledovala, avšak uniklo jí. Další z příběhů vypráví, že toto desáté dítě pohladilo kelpii nos, a když se mu přilepila ruka, vytáhlo nůž a končetinu si uřízlo a ránu vypálilo dřevem z nedalekého ohně. Desáté dítě se zachránilo, ale nebylo schopné pomoci svým devíti přátelům, které kelpie stáhla pod vodu.
