Valkýry

Valkýry patří mezi nejznámější ze skandinávských nižších mytologických bytostí.

Podle severské mytologie to jsou dísy, které s nornou Skuld vybírají na bitevních polích duše padlých válečníků hodných Valhally, kterým se pak říká Einherjové. Jejich samotné jméno pochází z tohoto údělu. Severské slovo valkyrja (množné číslo valkyrjur), je složeno ze dvou slov. Z podstatného jména valr (odkazujícího na zabitého na bojišti) a slovesného kjósa (ve smyslu „vybrat“). Společně tedy znamená doslova „vybrat ze zabitých“.

Dle pověstí se jedná o krásné, ale nebezpečné dívky – válečnice ozbrojené štíty, oštěpy a přílbami, jež slouží svému bohu Ódinovi. Valkýry jezdí do bitvy na okřídlených koních, podle Ódinových pokynů řídí boj,hlídají ty, kteří nesmí padnout (prozatím) nebo je naopak nechávaly padnout. Mají moc vyvolávat padlé a určovat vítězství. Padlé odnášejí na svých okřídlených koních po duhovém mostě Bifröstu. Bylo-li bojovníkovi dopřáno valkýry spatřit, věděl, že je zasažen smrtelnou ranou.

V dobách míru obsluhují a rozptylují padlé válečníky ve Valhale, na nekonečné hostině u stále prostřených stolů (roznášejí také pivo), kde se řídí pokyny vrchní servírky a zároveň Ódinovy ženy Frigg.

Proměňují se v labutě (bývají spojovány s labutími ženami). Když se kůň Valkýry potí, znamená to déšť.

Vztahuje se k nim velmi mnoho pověstí.

Jednou z nejznámějších valkýr je Brunhilda. Je úzce spojena s cyklem starogermánských pověstí, kde se vyskytují Nibelungové. (Prsten Nibelungů)